Přehled některých právních předpisů souvisejících s reformou zdravotnictví
Základním právním předpisem podmiňujícím tzv. reformu zdravotnictví je zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) a zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.
Zákon o zdravotních službách mimo jiné specifikuje druhy a formy zdravotní péče a určuje, kdo může být poskytovatelem zdravotních služeb. Podle časové naléhavosti dělíme zdravotní péči na akutní, nezbytnou a plánovanou. Podle účelu poskytnutí zdravotní péče ji dělíme na preventivní, diagnostickou, dispenzární, léčebnou, posudkovou, léčebně rehabilitační, ošetřovatelskou, paliativní a lékárenskou. Formami zdravotní péče jsou ambulantní péče, jednodenní péče, lůžková péče a zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Zdravotnické služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li zákon jinak.
Pacient má při poskytování zdravotních služeb právo
· na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem těchto služeb,
· zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta a zdravotnické zařízení, nestanoví-li právní předpisy jinak,
· vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby,
· na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, je-li nezletilou osobou, na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, je-li osobou zbavenou způsobilosti k právním úkonům nebo osobou s omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, po případě důsledky jejich poskytnutí,
· být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje,
· znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotnických služeb,
· odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka,
· přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, pokud právní předpis nestanoví jinak,
· přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví registrovaných v ČR,
· na poskytování zdravotních služeb v co nejméně omezujícím prostředí při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.
Možnost volby poskytovatele a zdravotnického zařízení se nevztahuje mimo jiné na zdravotnickou záchrannou službu a poskytovatele, ke kterému poskytovatel zdravotnické záchranné služby pacienta převáží, na pracovně lékařské služby a na osoby, jejichž zdravotní stav je posuzován pro účely poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a pro účely sociálního zabezpečení.
Pacient se smyslovým postižením nebo s těžkými komunikačními problémy zapříčiněnými zdravotními důvody má při komunikaci související s poskytováním zdravotních služeb právo dorozumívat se způsobem pro něj srozumitelným a dorozumívacími prostředky, které si sám zvolí, včetně způsobů založených na tlumočení druhou osobou. Pacient se smyslovým nebo tělesným postižením, který využívá psa se speciálním výcvikem, má právo s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav na doprovod a přítomnost psa u sebe ve zdravotnickém zařízení, a to způsobem stanoveným vnitřním řádem tak, aby nebyla porušována práva ostatních pacientů.
Poskytovatel je povinen
· zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách,
· umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.
Pacient má mimo jiné možnost vzdát se podání informace o zdravotním stavu a určit osoby, kterým nesmí být informace o jeho zdravotním stavu podány, případně osoby, kterým informace mají být podány. Informace o zdravotním stavu se nepodá pacientovi, který v důsledku svého zdravotního stavu není schopen poskytované informace vůbec vnímat. Jde-li o nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci pacienta i pacientovi. Jestliže to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacienta vyžadují, je poskytovatel oprávněn sdělit osobám, které budou o pacienta osobně pečovat, informace, které jsou nezbytné k zajištění této péče nebo pro ochranu jeho zdraví. Informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu pacienta mohou být až na určité výjimky v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou zadrženy.
Osoby blízké zemřelému pacientovi, případně další osoby určené pacientem, mají právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel a informace o výsledku pitvy, byla-li provedena, včetně práva nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu a pořizovat z nich výpisy nebo kopie. Pokud zemřelý pacient za svého života vyslovil zákaz sdělovat informace o svém zdravotním stavu určitým osobám blízkým, lze informaci těmto osobám podat pouze v případě, že je to v zájmu ochrany jejich zdraví nebo ochrany zdraví další osoby, a to pouze v nezbytném rozsahu.
Pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen
· dodržovat navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas,
· řídit se vnitřním řádem,
· uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem,
· pravdivě informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o dosavadním vývoji zdravotního stavu, včetně informací o infekčních nemocech, o zdravotních službách poskytovaných jinými poskytovateli, o užívání léčivých přípravků včetně užívání návykových látek, a dalších skutečnostech podstatných pro poskytování zdravotních služeb,
· nepožívat během hospitalizace alkohol nebo jiné návykové látky a podrobit se na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře v odůvodněných případech vyšetřením za účelem prokázání, zda je nebo není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.
Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se poskytují zdravotní služby se souhlasem jeho zákonného zástupce. Jde-li o nezletilého pacienta, jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se souhlas obou rodičů u poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života. Podle názoru MZd může jeden z rodičů předložit písemný souhlas druhého rodiče. Poskytovatel není v tomto případě povinen zkoumat pravost takového vyjádření. Dále MZd doporučuje, aby rodič, který nemá informace o tom, kde se druhý rodič nachází, učinil písemné prohlášení o této skutečnosti. Toto prohlášení se zakládá do spisu.
Pacient nebo jeho zákonný zástupce je povinen prokázat svoji totožnost občanským průkazem, jestliže o to oprávněný zdravotnický pracovník požádá. Nepředložení občanského průkazu může být důvodem pro odmítnutí požadované zdravotnické služby.
Pokud není pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z jednodenní nebo lůžkové péče až po vyrozumění osoby, která tuto péči zajistí. Má-li být propuštěn pacient, u něhož není zajištěna další péče, poskytovatel o tom včas informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle adresy místa trvalého bydliště pacienta. Obdobně se postupuje u nezletilých pacientů se závažnou sociální problematikou v rodině.
Poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb s výjimkou případů vyjmenovaných v zákoně.
Zdravotnická dokumentace se vede buď v písemné, nebo elektronické podobě.
V ČR existuje národní zdravotnický informační systém, který je určený ke zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva, o činnosti poskytovatelů a jejich ekonomice, o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví za účelem získání informací o rozsahu a kvalitě poskytovaných zdravotních služeb, pro řízení zdravotnictví a tvorbu zdravotní politiky. Součástí tohoto systému jsou data z rezortního programu statistických zjišťování podle zákona o státní statistické službě, národní zdravotní registry, Národní registr poskytovatelů, Národní registr zdravotnických pracovníků, národní registry vedené podle zákona upravujícího transplantace a data přebíraná z informačního systému infekčních nemocí.
Úmrtí osoby nebo nález těla zemřelého mimo zdravotnické zařízení poskytovatele se oznamuje poskytovateli nebo určenému lékaři. Pokud tyto osoby nejsou známy, oznámí se úmrtí nebo nález těla zemřelého na jednotné evropské číslo tísňového volání 112.
Proti postupu poskytovatele při poskytování zdravotních služeb nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami může podat stížnost pacient, zákonný zástupce pacienta, osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, a osoba zmocněná pacientem. Stížnost se podává poskytovateli , proti kterému směřuje. Podání stížnosti nesmí být osobě, která ji podala, nebo pacientovi, jehož se stížnost týká, újmou. Pokud osoba, která stížnost podala, s jejím vyřízením nesouhlasí, může podat stížnost správnímu orgánu, který tomuto poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Poskytovatel je povinen navrhnout stěžovateli ústní projednání stížnosti, pokud je to s ohledem na charakter stížnosti vhodné, vyřídit stížnost do 30, respektive 60 dnů, vést evidenci o podání stížností a způsobu jejich vyřízení, umožnit stěžovateli nahlížet do konkrétního stížnostního spisu a pořizovat z něho kopie a v případě řešení správním orgánem poskytnout tomuto orgánu včasnou a nutnou součinnost. Příslušný správní orgán je povinen vyřídit stížnost do 30 dnů ode dne jejího obdržení, do 90 dnů ode dne jejího obdržení, jestliže jde o stížnost, k jejímuž vyřízení je třeba nezávislého odborníka a do 120 dnů ode dne jejího obdržení, jestliže jde o stížnost, k jejímuž vyřízení je třeba ustavit nezávislou odbornou komisi.
Zákon o speciálních zdravotních službách se zabývá různými formami zdravotních služeb poskytovaných za zvláštních podmínek, jako je např. asistovaná reprodukce, sterilizace, genetická vyšetření apod.
Z našeho hlediska je důležitá část zabývající se posudkovou péčí a pracovně lékařskými službami.
Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu vydává poskytovatel na žádost pacienta nebo jiné k tomu oprávněné osoby na základě zhodnocení zdravotní prohlídky, dalších potřebných odborných vyšetření a výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě. Lékařský posudek musí být vydán nejdéle do 10 dnů od podání žádosti posuzované osobě nebo osobě, která o vydání posudku oprávněně požádala. Proti posudku může oprávněná osoba podat návrh na jeho přezkoumání do 10 pracovních dnů od jeho předání. Návrh na přezkoumání nemá odkladný účinek. Přezkoumání provádí příslušný správní orgán. Rozhodne do 30 pracovních dnů, ve zvlášť odůvodněných případech prodlouží lhůtu o dalších 15 pracovních dnů.
Poskytovatelem pracovně lékařských služeb je poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru pracovní lékařství.
Zaměstnanec je povinen podrobit se pracovně lékařským službám u poskytovatele těchto služeb, se kterým zaměstnavatel uzavřel písemnou smlouvu.
Jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, uskutečňuje se vstupní lékařská prohlídka u poskytovatele pracovně lékařských služeb, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou písemnou smlouvu. Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah, nestanoví-li právní předpis jinak.
Podle stanoviska MPSV je z hlediska zákoníku práce nutno se na všechny práce konané mimo pracovní poměr dívat stejně, jako na práce konané v pracovním poměru. Proto bude třeba požadovat vstupní lékařskou prohlídku i u osob činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pro realizaci těchto opatření je dána zákonem roční lhůta počítaná od 1.4.2012.
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, upravuje v ust. § 16a regulační poplatky. Jedná se o regulační poplatek ve výši
· 30 Kč za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření u lékaře poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví, zubní lékařství,
· 30 Kč za návštěvu u klinického psychologa,
· 30 Kč za návštěvu klinického logopeda,
· 30 Kč za recept bez ohledu na počet hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely a počet předepsaných balení,
· 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (v pracovní dny od 17 do 7 hodin a v sobotu, neděli a ve svátek, není-li tato doba pravidelnou ordinační dobou poskytovatele zajišťujícího pohotovostní službu),
· 100 Kč za každý den, ve kterém je poskytována lůžková péče včetně lůžkové lázeňské rehabilitační péče, přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat do péče a den, ve kterém bylo poskytování péče ukončeno, počítá jako jeden den. To platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li hrazen ze zdravotního pojištění.
Regulační poplatky se mimo jiné neplatí, jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím o tom, že je mu poskytována dávka v hmotné nouzi, ne starším než 30 dnů, jde-li o dítě svěřené rozhodnutím soudu do pěstounské péče nebo jde-li o pojištěnce, kterému jsou poskytovány pobytové sociální služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením, v domovech pro seniory, v domovech se zvláštním režimem nebo ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče, pokud u tohoto pojištěnce po úhradě za ubytování a stravu činí stanovený zůstatek alespoň 15 % jeho příjmu méně než 800 Kč nebo pokud nemá žádný příjem. Tuto skutečnost prokazuje pojištěnec potvrzením ne starším než 30 dnů, které je mu na jeho žádost povinen vydat poskytovatel sociálních služeb.
Regulační poplatek za návštěvu u lékaře se neplatí, jde-li o děti do dovršení 18 let, jde-li o preventivní prohlídku, hemodialýzu, laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, vyšetření lékařem poskytovatele transfuzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně.
Zákon č.374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, stanovuje dostupnost zdravotnické záchranné služby tak, aby místo události na území jednotlivých obcí a městských částí bylo dosažitelné z nejbližší výjezdové základny v dojezdové době 20 minut. Plán pokrytí kraje výjezdovými základnami vydává kraj.
V současné době je projednáván ve vládě návrh nařízení vlády o stanovení dojezdových dob vyjadřujících místní dostupnost zdravotní péče a stanovení lhůt vyjadřujících časovou dostupnost plánované zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
V Praze dne 18. dubna 2012
Zpracovala JUDr. Zdeňka Cupková
Sdílet na facebook