Tajný výlet 2020

Tak jako v loňském roce i letos nám na „Tajný výlet“ přálo počasí. Před odjezdem autobusu byl odtajněn směr a cíl dnešního výletu. Cílem byla naučná stezka v sousedním Nové Městě na Moravě, s návštěvou kostela sv. Kunhuty a Horáckého muzea.

Městečko uváděné jako Nova Civitas bylo založeno ve 13. století a v roce 1635 bylo povýšeno na město. Největšího rozkvětu zaznamenalo za doby Pánů z Pernštejna. Město se může chlubit dvěma slavnými rodáky, jsou to sochaři Jan Štursa a Vincenc Makovský.

Všechny cesty z města vedou do kopce a naučná stezka není výjimkou, má pět zastavení. To první je „Svatojánka“. Zde jsme se seznámili s historií panské palírny, která byla postavená po velikém požáru města v místě dnešního parkoviště supermarketu. V roce 1914 byla palírna přeměněna na lihovar a jeho provoz byl ukončen v roce 1989 a o rok později nato zbourán.

Poodešli jsme k dalšímu zastavení „Brněnka“, zajímavou stavbou Brněnské ulice je panský sklep, budovu dodnes zdobí kamenný portál s vytesaným letopočtem 1771. Pod ním se nachází sklepní místnost, která sloužila pro potřeby vrchnostenského pivovaru. Potom jsme se ocitli před branou evangelického hřbitova, zde se nachází hrob sochaře Vincenta Makovského a také autora Malého Bobše Josefa Plevy.

Pokračovali jsme na kopec Kalipsko k třetímu zastavení „Tři kříže“, které jsou z dálky viditelné. V minulosti to byly dřevěné kříže, vztyčené jako poděkováníBohu za odvrácení morové epidemie. Teprve později byly z iniciativy novoměstského děkana místo dřevěných křížů postaveny kříže kamenné. Na konci 18. století se na magistrát obrátil jistý občan a požadoval příspěvek na postavení kaple, chtěl být poustevníkem, ale bylo mu to zamítnuto a tak město poustevníka nemělo. Z kopce jsme viděli nejenom zrcadla rybníků, ale také odtud byly pěkné pohledy na krajinu kolem města.

Čtvrté zastavení „Trnka, Křivka, Němec“ jsou názvy rybníků a podle zásobování vodou se jim říká nebeské rybníky, nemají žádný přítok, spoléhají pouze na to, co jim naprší z nebe. Žije zde hodně druhů vodního ptactva, na zamokřených loukách roste spousta zajímavých i chráněných rostlin.

Naučná stezka dále pokračovala k poslednímu pátému zastavení „Horní dvůr“. V minulosti to byl velkostatek, kde se choval dobytek, především ovce. Luční rybníčky zde jsou rájem obojživelníků. Historie budovy přestavěné na hotel je dlouhá několik staletí, v držení dvora se vystřídala spousta majitelů. Ti dnešní, přestože ještě nebyl čas otvírací doby, nám ochotně uvařili dobrou kávičku, aby se nám lépe šlapalo z kopce dolů do města.

I Nové Město má svou pověst o hejtmanu Kotkovi, byl to krutý a zlý člověk, který nedal pokoj ani po smrti. Každý den po klekání vyjížděl ze zámku v ohnivém kočáře přes Horní dvůr do Mnichov (zaniklá vesnička), tam se projížděl cestou necestou, ničil úrodu a teprve po půlnoci se vracel zpět na zámek. Dnes prý již nejezdí a nestraší, jeho duše snad došla pokoje.

Před obědem jsme absolvovali prohlídku katolického kostela zasvěceného sv. Kunhutě. Kostel je nejstarší architektonickou památkou ve městě, nejstarší části pochází ze 14. století. Velice zasvěceně a zajímavě nám vyprávěl pan kostelník historii interiéru i exteriéru kostela. Akademický malíř Karel Němec vyzdobil fasádu pestrými sgrafity, inspiraci hledal v příbězích života světců. V Černé kapli, jsou na stěnách vyobrazeny v lidovém vyjádření „poslední věci člověka“. Pod dlažbou kostela je krypta Dubských z Třebomyslic, původních majitelů zdejšího panství.

Naše poslední návštěva byla v Horáckém muzeu. Expozice zde jsou zaměřené na lidovou kulturu, sklářství, železářství a lyžařské exponáty. Zajímavé jsou výrobky horáckých tkalců, řezbářské výrobky, hračky. Obdiv si zasloužily výrobky horáckých skláren a to jsme nevěděli, že se udržoval sklářský zvyk „Pochování světla“. V zimních měsících do sv. Josefa se ve sklárnách přes den svítilo lampami. Jak se dny prodlužovaly, svítilo se méně. Ukončením krátkých dnů bylo pochování světla. Lampa se v průvodu odnesla na strom a do rána se pod ní tančilo, za rozbřesku světlo zhaslo a lampa byla zakopaná do země.

Za pobavení stály „hybohledy“ výtvarníka Pavla Macka. Stačilo rozsvítit, nebo zatočit klikou a rozhýbat divadelní scénku skrytou uvnitř. I v našich letech si dovedeme pohrát.

I ten letošní tajný výlet se nám vydařil, počasí nezklamalo, zážitků s mnoha novými poznatky bylo dost a tak závěrem můžeme konstatovat, že jsme prožili krásný den v příjemné společnosti.

Sdílet na facebook