Články o nás
Amos mezi seniory
To už jistě víte. Seniorský klub, jinak ZO SPCCH Poděbrady, je největší seniorská organizace na Nymbursku. Nabízí svým členům aktivity pro volný čas a toho mívají senioři většinou čím dále, tím více. Pohybová činnost převažuje podle sloganu – ve zdravém těle, zdravý duch. A náš duch má zase zpětnou vazbu na naše tělo. Sám pro sebe si říkám, že musím pečovat o své tělesné zdraví a také o „myslivnu“. V tomto směru se v našem klubu uplatňuje vynikající pedagožka Mgr. Marie Ferešová, kterou bych rád navrhnul na hrdý titul „Amos mezi seniory“. Již sedmým rokem vede kroužek ruské konverzace, a protože se stále vzdělává ve svém kantorském oboru, „měla v kapse“ ještě státnici z psychologie, uspořádala proto cyklus přednášek o základech této zajímavé vědy. V našem seniorském klubu se stala „hvězdou“ a s psychologií zaplnila v Pentagonu sál pro volný čas. Chci Marušku blíže představit našim čtenářům tím, že jí položím několik otázek:
Marie, jak se to událo, že sis zvolila povolání učitelky?
Vždy jsem se dobře učila, měla jsem výborné vysvědčení, tak jsem odmaturovala na střední škole. A potom – klasika. Okouzlila mne jedna naše paní učitelka, tak jsem se přihlásila na ke studiu na Pedagogické fakultě UK v Praze na český a ruský jazyk.
Jak dlouho jsi učila a které předměty? Naplňovala Tě ta práce od začátku?
Učila jsem 36 let (1970 – 2006). Kantořinu jsem od začátku měla ráda a s velkou chutí jsem při zaměstnání vystudovala ještě rekvalifikační kurz němčiny. Tu jsem pak po roce 1989, když skončila ruština, začala učit.
Jak jsi u svých žáků dosahovala kázně? Byla jsi přísná „úča“, nebo laskavá a mírná paní učitelka? Jak jsi dokázala zaujmout žáky?
Já o sobě těžko mohu říci, zda jsem byla laskavá a mírná. To by mohli říci mí žáci. Ale snad mohu potvrdit, že ano, protože pan ředitel o mně říkal, že mám k žákům mateřský přístup. Vím také, že jsem byla důsledná. Děti věděly, že mne neošidí. Myslím, že mé hodiny byly zajímavé, metodicky promyšlené, nápadité. Se svými žáky jsem se zúčastňovala mnoha soutěží, olympiád, jezdili jsme na literární exkurze.
Po roce 1989 se ze všech cizích jazyků uplatňovala nejvíc angličtina. Proč ses vrátila k ruštině?
Stalo se to náhodou. Byli jsme s naším klubem na poznávacím zájezdu ve Vídni. Tam jsem tlumočila z němčiny a kolegyně se mne ptaly, jestli ještě ovládám ruštinu. Slovo dalo slovo a po prázdninách jsme s ruštinou začali. Jsem ráda, že kroužek pracuje stále, účastníků přibývá. Hlavně mě těší úroveň výuky. Používáme netradiční postupy, rozšiřujeme témata, střídáme metody výuky, pracujeme s radostí. Také pro výcvik paměti jsme udělali kus práce. Vědci prokázali, že učení se cizím jazykům významně prodlužuje život a zlepšuje kondici lidského mozku. Tak máme dobrou motivaci.
Po nějakém čase jsi nás začala seznamovat se základy psychologie. Obliba tvých přednášek přitáhla do naší klubovny další zájemce o vzdělávání. Silným magnetem byla skutečnost, že jsme se dověděli mnoho o sobě.
Celý život jsem se vzdělávala. Studovala jsem novou koncepci, postgraduál, počítačové kurzy. Jako seniorka jsem se přihlásila na Univerzitu třetího věku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Tam jsem studovala 5 semestrů psychologie a 2 semestry mezigeneračních vztahů. Po ukončení jsem byla požádána, abych zájemce z našeho seniorského klubu se základy psychologie seznámila.
Po nějakém čase jsi předala štafetu Martě Váňové.
Martu jsem poznala v kroužku stolního tenisu. Když jsem se dověděla, že učila psychologii na střední škole, a poznala jsem, jak hluboko do této vědy pronikla, domluvily jsme se, že bude v přednáškách pokračovat.
Já ještě dodám, že při přednáškách Marie i Marty nikdo ani nedutá a na konci vždy zazní potlesk.
Poděbrady 2019 Josef Bubeník
Příkladná mezigenerační spolupráce žaček družiny ZŠ T.G.Masaryka na Žižkově a babiček z kroužku ručních prací SPCCH Poděbrady.
V dnešní době informačních technologií a velkého pracovního vytížení rodičů se často stává, že dítě přijde ze školy a vrhne se k počítači do virtuálního světa her a smyšlených příběhů. Žádný z rodičů to nevidí rád, ale zákazy a příkazy se dost často míjejí účinkem...
Paní Munková si jednou při doprovodu vnučky do družiny ZŠ T.G.Masaryka na Žižkově všimla, že panenky v družině nemají co na sebe. Paní Munková je nejen všímavá, ale má i šikovné kamarádky v kroužku ručních prací Svazu postižených civilzačními chorobami. Kroužek pod vedením paní Hany Borecké již několik let pravidelně slaví úspěchy na výstavách «Šikovné ruce našich seniorů» v Lysé nad Labem a jimi vyrobené dárečky již potěšily srdce nemnohých přátel. Háčkování, pletení a šití jim nedělá žádný problém, a tak zanedlouho byla hotová celá kolekce oblečků pro panenky. Dívenky v družině si tak mohly zorganizovat malou módní přehlídku panenek v různých modelech. (viz foto). Jako dík pak dívenky vyrobily babičkám krásná vánoční přání a malé dárečky v podobě malých mýdel.
Díky paní Richterové, družinářce ZŠ T.G.Masaryka, a skupině kroužku ručních prací SPCCH Poděbrady, se dívenky zároveň dozvěděly, že volný čas lze trávit i jinými aktivitami, než vysedáváním u počítače. Pokud se některá babička, stejně jako já, teď chytla za nos, že neví, jestli panenky její vnučky mají co na sebe, tak tento článek splnil svůj účel. O dalším osudu kroužku ručních prací SPCCH nemám obavy. Už teď se jeho členky zapojily do projektu na pomoc Africe a pletou čtverce, které se pak budou sešívat do velké deky. A kdo ví ? Příště možná přijde inspirace od jejich malých kamarádek z družiny...
Text : Jaroslava Šafaříková 7.3.2017
Foto : Jiřina Richterová - viz fotogalerie "Kroužek ručních prací
Poděbradské noiviny 22.9.2016:
Civilizační choroby s pomocí grantu Středočeského kraje
Nejeden z nás dříve narozených si jistě mnohokrát posteskl, že se v mládí povinně věnoval studiu ruštiny, ale dnes by se tím jazykem jen těžko domluvil. Asi před čtyřmi lety se skupina členů SPCCH Poděbrady rozhodla, že se pokusí alespoň mezi sebou vzkřísit některé útržky znalostí tohoto jazyka. Cíl si nedali příliš velký, stačilo jen vyzkoušet si, zda by se rusky vůbec ještě domluvili a pokud ne, tak by hodiny ruštiny mohly posloužit jako jakýsi doplňkový trénink paměti… Vedení kroužku ruštiny se ujala Mgr. Marie Ferešová. První hodiny byly někdy až humorné, vybavovali jsme si jen některá hesla nebo hlášky z filmů jako: „ja guljáju v párke“, pokud jsme se zmohli na nějakou vlastní větu, tak to bylo maximálně: „ pa rúsky ja učílsa v škóle mnógo let tamu nazad, no užé vsjó zabýl“.
Je to zásluhou naší lektorky Mgr. Marie Ferešové, že dokázala v našich hlavách aktivovat dávno již zapomenuté znalosti, ale nejen to. Letos jsme usoudili, že už je na čase, prověřit naše znalosti s rodilými mluvčími a že by bylo vhodné na vlastní oči se seznámit s realitou života v oblastech, kde se tento jazyk aktivně používá. Volba padla na pana Petra Sršně z Jazykové školy v Užhorodě a byla to volba více než šťastná. Pan Sršeň nám pro naši dvacetičlennou skupinu seniorů připravil perfektní výukový program přímo na míru, a to na dny od 5.9. do 9.9.2016. Dopoledne probíhala intenzivní výuka ruského jazyka doplňovaná zajímavými přednáškami v ruštině. Odpolední program si vzal na starost sám pan Sršeň a seznamoval nás nejen s místními pamětihodnostmi, ale hlavně se současnými zvyklostmi a životem v Zakarpatí.
Velký dík patří naší energické a vždy perfektně připravené lektorce paní Kátě Muzyka. I když většině z nás naše znovunabyté znalosti na čtení Tolstého a Puškina v originále ještě nestačí, udělali jsme obrovský pokrok, což jsme si mohli ihned vyzkoušet v ulicích Užhorodu.
Cenné jsou pro nás rovněž informace zprostředkované panem Sršněm o nelehkém způsobu života místních obyvatel, o všudypřítomné korupci, problémech ve školství a zdravotnictví. Ne ve všem je ovšem třeba vidět negativa. Oproti nám, na Zakarpatí neexistuje síť západních potravinových řetězců, což podněcuje mnohé místní drobné podnikatele v zemědělství k mnohem větší aktivitě. Je tedy běžné, že na místních trzích, ale i v obchodech je možné koupit kvalitní čerstvé potraviny přímo od místních výrobců.
Samotné město Užhorod je zajímavé svou různorodostí. Je to dáno jeho historií, protože v minulosti patřilo Rakousko-Uhersku, potažmo Maďarsku, Československu, Sovětskému svazu a nyní Ukrajině. Velmi nás potěšilo, že československá stopa této historie je jedna z nejvýraznějších. Dodnes je zde zachována kvalitní prvorepubliková výstavba a mezi lidmi je uctívaná osobnost T.G.Masaryka.
Děkujeme za finanční podporu této akce ze Středočeského Fondu hejtmana, v rámci Tematického zadání “Podpora hejtmana“. Povzbuzeni pokrokem v našich znalostech ruského jazyka se těšíme na další lekce s paní Mgr. Ferešovou. A možná jednou dojde i na to čtení Tolstého a Puškina v originále!
Jaroslava Šafaříková
14.9.2016
Článek v Poděbradských novinách 7.1.2016:
Článek pro Poděbradské noviny listopad 2015:
Co je lepší? Po celý rok, nebo 1x za rok?
Pracujeme a pomáháme starším občanům z Poděbrad a okolí v průběhu celého roku. Ať se na nás naši nadřízení zlobí, či nezlobí, považujeme to za smysluplnější činnost, než jednorázové akce v rámci „ Týdne se SPCCH“,které vyhlašuje a sleduje Centrum služeb Praha. Starý člověk má právo být mlsný po celý rok a jedna pralinka za rok je pro něj hodně málo!
S přispěním dotace města Poděbrad, příspěvkem na akci, s dotačními poukázkami, částkou od sociálních služeb města Poděbrad, OU Libice nad Cidlinou, OU Velký Osek, OU Pátek, příspěvkem za ocenění aktivity organizace od SenSen a hlavně s využitím prostředků od KÚ Praha ve formě 3 grantů na specifikovanou činnost dle schválených projektů jsme od začátku září zorganizovali spoustu dobrých a zajímavých akcí.
Pravidelné hodiny psychologie s průměrnou účastí 50 osob, přednášející Mgr.Ferešová,cvičení v bazénu, cvičení v hale, cvičení na židlích, kroužky: ruštiny, ručních prací, taneční a pěvecký kroužek.
Dva 4denní poznávací zájezdy do Českosaského Švýcarska, spojený s lodní návštěvou Bad Schandau, návštěvou zámku v Benešově nad Ploučnicí, Ploskovic a Litoměřic, který s velkou odpovědností vedla pí. Libuše Hladinová. Dále jednodenní zájezd do Josefovské pevnosti v Jaroměři, zájezdu na Kuks, dva jednodenní zájezdy do Norimberku v rámci akce“ nezapomeneme“ k 70 výročí ukončení války,s návštěvou Germánského muzea a shlédnutím 27 sloupů uznaných lidských práv a svobod.
Další akce byla určena tanečnímu kroužku. V rámci středočeského kraje mají za sebou 100 vystoupení zdarma pod vedením třech žen. Pí. Mgr Králové, Evy Volejníkové a Vlaďky Davidové. Soustředění se uskutečnilo v horské chatě Roxana v Rokytnici nad Jizerou, kde odborně spolupracoval i taneční mistr. Akce byla doplněna pohybem na zdravém horském vzduchu.
Nevyšel nám turistický zájezd na Vavřinecký potok. Důvod byl jasný, nebyla voda v rybníku tak, aby ji bylo možno vypouštět při výlovu rybníka. Je to vzácná vyjímka, většinou akce přidáváme a nerušíme. Do konce roku nás čeká ještě spousta práce: 4.11. jedeme do Prahy do divadla, 11.11 jdeme do kina. Není tato činnost lepší než jedna pralinka za rok? Určitě ano.
Letošní rok nám, členům, přidal trochu víc na nemocech, úrazech a různých bolestech. Život už je takový, že po létech dobrých přijdou i horší! Ten plný koš aktivit pomalu přetéká díky tomu, že pracujeme rádi, naplňuje nás to spokojenností a pocitem, že naše práce pro seniory má smysl. Společné akce dávají zapomenout na nemoci i osobní trápení všem organizátorům i zúčastněným. Třešničkou na pomyslném dortu je i letošní ocenění naší organizace od SenSenu, konta Bariery. Z 90 organizací v rámci celé ČR jsme získali ocenění pro skupinu i jednotlivce, květiny, čestné uznání i finanční ocenění. Slavnostní předání bylo dne 1.10. v divadle v Praze a přítomno bylo 12 členů naší organizace. Vyhodnocení si vážíme a děkujeme za ně!
Svaz postižených civilizačními chorobami slaví letos 25. výročí od svého založení. Naše organizace má za sebou 13 let existence pod jedním vedením pracovitého kolektivu výboru, vedoucích a cvičitelů. Roky se dařil i příliv nových členů. K aktivitě je třeba finančních prostředků, ty nám poskytují výše uvedené organizace. Dovolujeme si poděkovat společně všem organizacím, které na nás seniory myslí po celý rok a nejen v týdnu našeho svátku! Děkujeme i OO Nymburk za organizování rekondičních pobytů a zájezdů na které jsme zváni!
Letos nás čeká ještě spousta práce. Organizujeme 3 kroužky trénování paměti, návštěvy solné jeskyně, taneční vystoupení, dvě oslavy 25. výročí SPCCH, zájezd do Amberku, volby nového výboru a vánoční sváteční štrůdlování s programem. Budeme pracovat na vyúčtování dotací a grantů za letošní rok, už plánujeme příští zájezdy v roce 2016, vybíráme dotační poukázky a připravujeme pro nový výbor plán práce. Zlobí nás, že některé organizace připravují své akce na poslední chvíli, bez plánu,a nutí nás k účasti v domnění, že poděbradští senioři leží“ za pecí“! Spolupracujeme rádi,jen všechny prosíme o plánování akcí v předstihu!!
Za kolektiv vedení a všechny členy základní organizace svazu postižených civilizačními chorobami v Poděbradech, děkujeme za finanční zázemí, které nám umožňuje současnou aktivitu! Vedení skupiny přeje všem členům a spolupracujícím organizacím mnoho zdaru do další činnosti!
Za výbor Tomková
Článek pro Poděbradské noviny listopad 2014
Barevný podzim poděbradských civilek.
Vyvrcholením přírodních krás je podzimní období. I civilky se po krásném létu vrhají do rejdiště svých akcí. Druhého až čtvrtého října. jsme podle plánu navštívili Jizerské hory v rámci akce zdraví s příspěvkem HUF Středočeského kraje. Proběhlo zde závěrečné školení kombinované s pobytem v přírodě.
Chladná rána jsme využili k přednáškám MUDr. Vlasty Hlaváčkové a část večerů ke společným besedám k rannímu tématu. Od 10 hodin do 16.hodin odpoledních jsme užívali posledních slunných dnů zabarvených sluncem do žluto-červena. A tak vybaveni Wolkingovými holemi jsme si došli na Josefodolskou přehradu, náhorní plošinu Jizerka, Mumlavský vodopád, Ještěd a Botanickou zahradu. Teplejší oblečení už bylo samozřejmostí, ale sluníčko hřálo účastníky zájezdu i pořádající výbor. Pobyt v krásné podzimní přírodě a v dobrém kolektivu byl přínosem pro všechny přítomné. Přednášky byly zajímavé a netradiční.
Počasí přálo i při návštěvě zahradnické výstavy v Kopidlně dne 11/10. Další akcí byl zájezd do Babiččina údolí, zpestřený dvěma hodinami v polské tržnici. Povedla se i pražská návštěva muzea I.a II. světové války s následnou prohlídkou městečka a zámku v Mníšku pod Brdy. Tuto akci uskutečnil výbor organizace na zakončení kurzu sociologie. Posledním zájezdem byla exkurze do cukrovaru a lihovaru v Dobrovici. Překvapila nás kapacita, automatizace i systém a pořádek v celém objektu. Období zájezdů skončilo, a v zimním období nás čekají akce převážně kulturní. Kino“ Století Zikmunda“, divadlo „Hello Dolly“ a „ Půldruhé hodiny zpoždění“, předvánoční posezení se soutěží ve štrůdlu a závěrem roku zdarma návštěva Skanzenu v Přerově nad Labem.
Děkujeme zástupcům HUF středočeského kraje i městu Poděbrady a ostatním dárcům za finanční příspěvky, bez kterých by nebylo možné uskutečnit tak bohatý program.
Vzpomínat budeme v zimních měsících se sluncem v duši!
Přejeme všem krásný a pohodový advent!
Ivana Tomková
Seniorský klub ZO SPCCH Poděbrady sportovně soutěžil v Praze.
4. 6. 2014 probíhaly na pražském stadionu Kotlářka tradiční sportovní hry seniorů, kterých se mohly zúčastnit všechny kluby z ČR. Naše ZO SPCCH
Já jsem fandil našim děvám které mašírovaly s holemi a byl jsem členem jednoho závodního družstva v Petangu. Spolu s Janou Pospíšilovou a mojí ženou Jitkou jsme bojovali jako lvi, ale ze tří utkání jsme vyhráli jen jednou a to nad „našimi“. Mezi pražskými seniory jsme poznali družstva, které hrají již delší dobu , mají zkušenosti z pravidelných soutěží a ovládají techniku i taktiku hry. Právě ty nám byly vylosovány. I když jsme prohráli, mnoho jsme se poučili od zkušených hráčů.
Kromě soutěžících se předvedl i taneční kroužek Country pod vedením Mili Králové. Všechny nás přišla povzbudit naše předsedkyně Ivana Tomková s další členkou výboru Dášou Manželovou. Myslím, že bychom měli zavést Petang jako pravidelnou soutěž v naší organizaci. Jednak je to zajímavá, dramatická hra, jednak bychom se připravili na příští Sportovní hry seniorů.
Pořadatelem SHS bylo občanské sdružení Buď fit seniore, záštitu převzala Česká unie sportu s podporou SENSEN – Senzační senior.
Josef Bubeník
Poděkování organizátorům sportovního dne v Praze Na Kotlářce dne 4.6.2014
Dobrý den, paní Kuncová.
Byli jsme moc rádi, že jsme měli možnost potkat se s Vámi i s Vaší kolegyní.
Za naší organizaci SENSEN-SPCCH Poděbrady, jsme na Kotlářku přivedli na 40 lidí. Nevěděli jsme do čeho jdeme, nikdy jsme na takové akci nebyli.
Stadion se nám líbil, sportovní hry byly tak akorát pro seniory. Organizační pracovníci byli vstřícní, pomáhali kde mohli. Vysvětlovali, kde se zapsat, jaká jsou pravidla her a podobně. Vyřiďte jim poděkování za péči o nás.
Příprava na seniorské sportovní hry nás dokonce tak zaktivizovala, že jsme pravidelně trénovali v Poděbradech jak petang, tak chůzi s holemi. S radostí můžu oznámit, že jsme pro nás objevili petang
Sdílet na facebook